Stránky o všem ilegálním

Kuř abude ti kouřeno

Opium

opium pod.jpg

Opium je v českých podmínkách užíváno spíše výjimečně a sezónně. Mnohem častější jsou nájezdy polských užívatelů opiátů na naše maková pole. V Polsku má také kouření opia a nitrožilní užívání roztoku opia (tzv. "kompot") mnohem větší tradici. Užívání kompotu prokazatelně také stálo na počátku masivní infekce HIV/AIDS mezi polskými uživateli drog; dnes je HIV pozitivních téměř 30 % polských injekčních uživatelů drog (v porovnání s méně než 0,1% v ČR).
Následující text je doslovným přepisem článku z roku 1896 - z doby, kdy opiáty zahajovaly tažení "západním světem." Je to jistě zajímavý dokument - i tím, jak některé stereotypy a mýty přetrvaly dodnes.
Mezititulky doplnila redakce serveru.

Závislost na opiu jako "import z Číny"
K tabáku a kořalce, kterými se bílé plémě dosud soustavně otravovalo, dostavuje se do Evropy nová látka, o níž jsme se dosud domnívali, že jest výlučnou výsadou kmene mongolského.
Jest to opium.
Tou měrou, jak se Číňané po světě rozšiřují, zavlékají oblíbené své opium také do nových vlastí. Tak do nového panství po celé jihovýchodní Asii a po sousedních ostrovech, tak se dostalo do Australie a do západní části Ameriky. Avšak též Evropané, cestující po Číně nebo tam delší dobu bydlící, oblibují si kouření opia a zavážejí je do své původní domoviny. Vždyť již r. 1816. ujišťoval de Quinceys ve svém spise »Doznání kuřáka opia«, že si v Londýně, v Manchestru a v mnohých jiných průmyslových městech četní lidé pochutnávají kuřbou opia, a to hlavně dělnická chudina. R. 1884. zjištěno bylo v Americe, že ve Spojených Obcích bylo 82.696 konsumentův opia; ale sotva po desíti letech napočítáno jich bylo v samotném Novém Yorce neméně než 100.000!
Opium jako prospěšný lék a neúspěšná snaha o jeho postavení mimo zákon
Uvážíme-li pak, jak hrůzná líčení nás docházejí o zhoubném účinku opiové kuřby, nemůžeme se věru diviti, že se v Londýně utvořil spolek »Antiopium-Liga« proti užívaní opia. Tento ochranný spolek učinil k anglickému parlamentu podání, aby byl vydán zákon proti opiu. Avšak parlament, dávaje lékařsky vyšetřiti zhoubnost opia, nabyl od lékařů zcela neočekávaných dobrozdání. Neméně než 161 lékařů, kteří dílem sami opia užívali neb jeho účinek z Číny samotné znali, vyslovili se totiž velmi příznivě pro opium a vřele doporučovali mírné jeho užívání zvláště v tropických krajinách, chválíce oživující jeho účinek při dlouhých a namáhavých pochodech. Při této příležitosti bylo zjištěno, že vojenští lékaři pravideně předpisují vojínům na pochodech mírné dávky opia, dále že ho velbloudáři na pochodech pouští Rajputanskou užívají, aby spíše odolati dovedli náhlým změnám teploty; v Pendšabu spotřebuje se z téže příčiny nejvíc opia v zimě. Halkarasové, kteří se v Indii zabývají nošením osob na nosítkách a službou poselnou, vykonávají daleké cesty, zásobeni jsouce toliko rejží, opiem a nádobou k pití vody; podobně užívají indičtí námořníci Khalassové pravidelně opia, aniž by se na nich jevily škodlivé toho účinky. Tatarští kurýrové posilňují se na svých namáhavých cestách opiem, a stávají se toliko jím způsobilými, aby tak veliké námahy vydrželi. Ano i koňům dává se užívati opia, mají-li vykonati neobyčejně namáhavou a dlouhou cestu.
Ve všech těchto případech pojídá se opium v podobě malých kuliček, zvláště k tomu připravených, nebo se žvýká ve tvaru malých destiček, v nichž se ovšem jenom malá část opia nalézá.
Takovým dobrozdáním nebylo ovšem nepřátelům opia vyhověno. Nastal živý boj novinářský a vůbec literární, tak se dnes již čítá více než 3000 spisů, pojenávajících o opiu po stránce botanické, lučebné, lékařské, lékárnické, fysiologické, technické a národohospodářské, nečítajíc ani spisů směru historického, filosofického, mravního atd.
Jsouť i blahodárné jedy, i zhoubné léky! Výhody, které si z nich připravujeme, jsou především závislé na našem vlastním jich užívání - vhodném a včasném.
Popis opia, jeho rozšíření a výrobya
Opium jest zhoustlá a ztuhlá mléčná šťáva nezralých makovic, jejíž uspávavý a mámivý účinek již u starověkých národův a též u nás velmi dobře a všeobecně ode dávna byl znám. Slovo opium pochází od perského afium (arabsky afyun).
Hlavním územím výrobním jsou východní Indie, Persie, Malá Asie a Čína, ačkoli tu vyrábění opia přísně bylo zapovězeno. Také v Egyptě, v Turecku a v západní Indii (francouzské) dobývá se něco opia, avšak sotva pro domácí potřebu, tak že toto opium ani na trh nepřichází. Dle jakosti řadívá se na první místo opium maloasijské (smyrnenské) a po něm perské, kdežto si v Číně nejvíce váží opia indického.
Dobývání šťávy z makovic děje se tím způsobem, že se makovice na krátko před svým dozráním, kdy mají právě nejvíce šťávy, malými nožíky po délce tak naříznou, aby se stěny neproříznuly, poněvadž by jinak opiová šťáva se do dutiny makovice vylévala a pro výrobu ztracena byla. Nože, jichž se k tomu užívá, jmenují se nuštur a jsou ze 3-4 tenkých bambusových třísek tak zhotoveny, že širší konec bambusových destiček má tvar vlaštovčího ocasu, je tudíž trojhrotý, a takovéto destičky se po třech nebo čtyřech rovnoběžně nitmi svazují. Aby pak řezy příliš hluboko nevnikaly do makovice, jsou hroty oněch nožíků jen potud přiostřeny, že pokožku makovice jen mělce natrhují.
Jizvení makovic koná se ráno, načež se po 24 hodinách sbírá šťáva, na pryskyřičnou hmotu zhoustlá, a ukládá se v měděných nádobách. Další úprava výrobku děje se pak nejpečlivěji v Malé Asii a v Persii, totiž způsobem tímto. Dělník natře asi 400 g surové šťávy na hladké prkénko, asi 60 cm dlouhé a 30 cm široké; když se byla tato vrstva asi po 10 minut na výsluní sušila, prohněte a propracuje se tento material ve stínu malou železnou lžičkou tak dlouho, až nabyl dostatečné hustoty. Tím stane se opium těstovité a tvárlivé, načež se ve větším kotlíku nad mírným ohněm zhušťuje, až nabude povahy voskovité a barvy zlatožluté. Po té propracuje se znova v dávkách asi po 100 g lžičkou na prkénku, a naplňuje se do cínových krabic o 400 g obsahu, které se pak povlakem z kůže nebo z pevné látky uzavírají.
Indické opium se prostě taví a nabývá tím podstaty mazlavé, barvy červenohnědé až černavé, lesku voskového a chuti velmi silné, odporně hořké a nesnadno odstranitelné. Lacinější druhy opia neuzavírají se do pouzder, nýbrž hnětou se z nich koule až do velikosti dětské hlavy, jejichž povrch se proti slepení opatřuje silnou vrstvou plavuňového prášku.
Pro Čínu balí se tyto opiové koule do dřevěných beden o váze 60,5 kg, kterážto obchodní váha se nazývá pikulem; maloasijské opium prodává se pak v kuffech, totiž ve vysokých, proutěných koších o 25 kg obsahu.
Ačkoliv se též u nás mák dá s dobrým prospěchem pěstovati, přece nelze z něho opia dobývati, poněvadž k tomu právě v době, kdy se šťávy z makovic dobývá, zapotřebí jest úplně suchého a teplého počasí. Vlhkem a chladnem porušuje se šťáva již při zasychání a na makovici tím, že kvasí a se chemicky rozkládá, čímž ovšem podstaty i ceny pozbývá. Mimo to ke zvláštnímu zdaru opiových plantáží přispívá také pravidelné zavodňování makových kultur. Z těchto příčin přirozeně omezeno jest pěstování máku k výrobě opia na poměrně velmi malá území.
V Malé Asii dobylo si okolí Afium-Karahissaru zvučného jména svým opiem, které se odtud skoro výlučně jako drahocenná droga přes Smyrnu a Samsún do Anglie a Německa dováží. V přední Indii jsou dvě větší území opiová; jedno leží na západě mezi řekami Narbadou a Chambalem (přítokem do Gangy), prostírajíc se na západ až k Ahmadobadu a k Barodě, na východ pak až ke Gvaliaru a Sagaru; druhé území pak prostírá se po obou březích Gangy od Luknova počínajíc až po Rhagapur a zabírá celou tu širokou rovinu řeky až po vzdálená předhůří Himalajská na severu a Kaimurská na jihu. Z těchto plantáží platí se ročních daní 6,000.000 zl. indické vládě, a kromě toho ukládá se ještě hojně veřejných dávek obchodníkům a továrníkům, kteří se zabývají úpravou surového opia pro žvýkání a kouření. V Persii zabývají se výrobou opia hlavně v krajině Masanderské. Také v Řecku a v jižní Francii vyrábí se nyní opium, jehož jakost v ničem nezadá nejlepším druhům opia Smyrenejského; jen že se ho dobývá množství poměrně malé.
Čína a dovoz opia
V Číně bylo sice vždy bráněno, aby se opia dobývalo; ale přes to kvete toto odvětví zemědělské hlavně v Manžusku, v poříčí Kiriuny a Hurky, pak v provinciích Sečvanu a Jinanu, tak že se tím již nyní asi polovice domácí spotřeby kryje.
Jak veliká jest celková výroba opia na celé zemi, dá se jenom odhadem stanoviti, poněvadž spolehlivé statistiky tu není. Indie vyváží skoro 5000 tun v ceně 90 mill. zlatých téměř výlučně do Číny a na malajské ostrovy; asijské Turecko vyváží ročně asi 500 tun za 9,5 mill. zl. a Persie asi 450 tun za 8 mill. zlatých. Vývoz ostatních zemí, v nichž se opium vyrábí, jest nepatrný, a to hlavně proto, že se tam celou výrobou sotva vlastní potřeba kryje; tak se děje na př. v Zadní Indii, kde se nejméně 1500 tun opia produkuje, a přece ničeho se nevyváží.
Naproti tomu zjištěna jest v některých zemích velikost dovozu. Tak na př. známe dovoz opia do Číny, kde se ho ovšem nejvíce spotřebuje. Tam rostl v tomto století dovoz tímto rychlým postupem:
  • Roku 1800 bylo dovezeno 246 tun za 4,5 mill. zl.
  • Roku 1860 bylo dovezeno 3319 tun za 56,5 mill. zl.
  • Roku 1880 bylo dovezeno 5859 tun za 105,5 mill. zl.
  • Roku 1893 bylo dovezeno 5082 tun za 93,5 mill. zl.
Že v posledních letech dovoz opia do Číny o něco poklesl, vysvětluje se přirozeně vydatným vzrůstem domácí produkce, která se na úkor dovozu stále zvětšuje a rychlejším krokem zrůstá než spotřeba. — V Severní Americe zdvojnásobil se dovoz ve 20 posledních letech a jest nyní 200 tun; podobně přibývá dovozu do Evropy, zejména pak do Anglie.
Podle J.F.W. Johnstona můžeme páčiti celkovou spotřebu opia v oněch zemích, odkud se děje vývoz, na polovici produkce, v oněch pak, kam se opium dováží, na dvojnásobek dovozu; tak že by se celková spotřeba na celé zemi dala asi na 18.000 tun odhadnouti. Ježto pak výtěžek opia z 1 ha nejlepší plantáže jest nejvýše 50 kg, průměrem však jenom 25 až 32 kg, můžeme snadno vyšetřiti, jaké rozlohy k výrobě onoho množství opia jest zapotřebí. Bereme-li 30 kg průměrnou žeň z 1 ha, musilo by býti 6000 km čtverečných oseto výlučně mákem, a to jest více než devátý díl výměry celého království Českého.
Formy užívání opia
Opium, tak upravené, jak jsme právě byli popsali, nehodí se však ještě ani k jídlu, tím méně pak ke kouření. Pojídání opia rozšířeno jest hlavně v krajinách mohamedánských, tedy v Persii, Malé Asii, v Turecku, v Egyptě a z velké části též v Indii; kouření opia má své sídlo hlavně v Číně. Pojídání opia jest mnohem starší, kdežto kouření zavedeno bylo teprve na počátku 17. věku, když kouření tabáku v Číně se rozšiřovalo (od r. 1620).
K jídlu připravuje se surové opium několikerým přečišťováním; ale také se k němu hojně přiměšuje aromatických přísad. U lidí, kteří tělesně nepracují, jeví se velmi často zhoubné účinky tohoto jedu; zejména jestliže se dávky jeho stupňují nebo když se k opiu ještě přimisují jiné jedovaté látky. Tak na př. Turci užívají z počátku jenom nepatrného množství 0,5 až 2 grránů čili 0,036 - 0,145 g (3,6 - 14,5 centigramů); avšak dostupují k dávkám až 7 g a více. Když pak i proti takovému množství jsou otupeni, přidávají k opiu něco sublimátu. Že se za takových okolností záhy dostavují příznaky rozličných chorob, není věru s podivením; lidé ti záhy hynou, nedosahujíce ani 40. roku věku.
Mnohem složitější jest úprava opia pro kouření. Nejprve rozpouští se surové opium ve vodě, čímž se odstraňují znečišťující přísady, dílem nahoře vzplývající (rostlinné částky), dílem ke dnu klesající (nerostné předměty). Nečistoty ty činí až 20% celé váhy. Čistý roztok zavařuje se, až se opium v podobě malých lístkův usazuje. Tyto lístky rozpouštějí se podruhé v horké vodě; roztok ten vaří se po několik hodin a filtruje se. Na filtru zbývá pak hmota voskovitá, hnětebná a dosti libovonná. To jest čandu čili opium ke kouření. Avšak ještě zbývá zdlouhavá práce, totiž pomalé kvasení této látky, ve vodě po třetí rozpuštěné. Dříve vyžadoval tento děj 11 až 12 měsíců, za kterouž příčinou výrobce byl nucen, míti veliké zásoby drahé této látky na skladě, aby mohl svým odběratelům nepřetržitě hotový tovar dodávati. Ve francouzském Tonkinu, kde jest opium vládním monopolem, činila zásoba opia ve kvasírnách 130 až 140 tun v ceně 2000000 zl., které tu bez úroku ladem ležely. Po mnohém úsilí a četných vědeckých pokusech podařilo se, zkrátiti kvasnou dobu na jediný měsíc. Raulin (Rolén) zjistil nejprve, že kvasidlem v opiovém roztoku jest nepatrná plíseň Aspergillus niger; i podařilo se mu, vypěstovati tuto plíseň v mikrobiologické laboratoři v Saigunu na čistých kulturách. Po té Calmette (Kalmet) udal pracovní postup, jímž zmíněné úspory bylo dosaženo. Od pěti let vyrábí se tedy kuřlavé opium dle nového způsobu.
Znakem dobrého čandu jest jeho příjemné aroma a klidný způsob hoření bez plamene a nadýmání.
Avšak takovýto dokonalý výrobek jest velmi drahý a též velmi vzácný. Obyčejný čandu bývá mnohonásob znečištěn; přidává se k němu zhoustlé šťávy ovocné, šťávy tamarindy a některých liliovitých rostlin (sakis), dále sádry a j. v. Ano nejlacinější druhy nezhotovují se ani přímo z opia, nýbrž z nedokouřeného čandu, jenž v dýmkách zbývá a v opiových krčmách se bedlivě sbírá, neboť se za 1 kg tohoto odpadu platí 48 až 60 zl.
Ke kouření opia užívá se zvláštních dýmek, našim tabákovým úplně nepodobných. Troubel jest rovný, bez náhubku, a po straně opatřen jest hlavičkou, jejíž dutina pojme jen kuličku zvící hrachu. Nejčastěji kouří se kuličky, v nichž opium smíseno jest s prachem tabákovým a betelovým. Taková kulička vloží se do dýmky a zapálí kahanem, načež ji kuřák několik tahy vykouří a do spánku upadá, byla-li dávka dostatečná.
Účinky na kuřáka a pocity jeho jsou však velmi nestejny, a to nejen podle osobní jeho povahy, nýbrž snad ještě více podle jakosti užitého opia. Tím se také vysvětlují velmi různé zprávy, pocházející od osob, které bud kouření samy zkusily nebo opiové krčmy v Číně navštívily a tamější kuřáky pozorovaly.
Účinky opia
Anglicky lékař dr. Madden sám učinil pokus s kouřením opia v Cařihradě a popisuje své dojmy takto: »Počal jsem s 1 granem; ale za 1/2 hodiny nepocítil jsem ani nejmenšího účinku. Vykouřil jsem tedy druhý gran; poněvadž jsem však po další půlhodině ještě žádné změny na sobě nepozoroval, užil jsem po třetí pilulky o 1/2 granu. Teprve po této dávce za půl hodiny počal jsem pozorovati zvláštní rozčilení. Byl to pocit neobyčejné blaženosti, jako kdyby se mé tělo i můj duch rozšiřovaly a uvolňovaly. Prostoru kolem mně přibývalo, z každého předmětu kolem sebe měl jsem radost a snil jsem s otevřenýma očima nadmíru příjemně. Nemaje již plné; vlády nad svým jednáním pospíšil jsem z kavárny domů, ale při každém kroku musil jsem se ovládati, abych své radosti nevhodným způsobem nepolevil. Váhy svého těla jsem při chůzi necítil, zdálo se mi, že se nad zemí vznáším a že mi žilami koluje tekutina, která mne činí neobyčejně silným a zároveň lehkým. Doma ulehl jsem rychle. Celou noc měl jsem nejrozkošnější sny. Ale ráno vzbudil jsem se nemocen, hlava jen třeštila, obličej byl na smrt bledý, vůle byla úplně skleslá a tělo tak slábo, že jsem byl několik dní na lože upoután.«
Patrně pan doktor na poprvé přebral.
Opiové opilce z povolání popisuje týž pozorovatel takto :
»Pohled na ně byl hrůzný; někteří byli opiem již nadobro zpiti a vyráželi nesouvislá slova, při čemž se jejich obličeje stále křečovitě stahovaly, oči se jim leskly příšerně, a celé jejich vzezření bylo děsivé. Takovýto účinek objevil se z pravidla po dvou hodinách a potrval 4-5 hodin. Dávky byly rozličné, od 2 granů do drachmy (= 3,2 g). Tělesná a mravní skleslost, která se však po této době dostavuje, jest skutečně hrozná. Chuť mizí docela, každé vlákno v těle se chvěje, a pohled na takového ubožáka budí soustrast i ošklivost. Mnozí sedí nehybně se shrbenou šíjí, skroucenými prsty a znetvořenými údy; a přece nedovedli vzdorovati novému pokušení. Byli nešťastní a bídní až do té doby, kdy se zase mohli obvyklému požitku oddati. Jakmile se dostavoval opojný účinek opia, zapomenuta byla tělesná sešlost, a z očí sršel oheň a život. Někteří mluvili zvučnými verši, jiní vzletnými obraty, a chovali se jako boháči nebo vladaři tohoto světa, kteří zlatem a statky, štěstím a krásou oplývají.«
Setkáme-li se tudíž na jedné straně s tisíciletým užíváním opia u četných národů v přední a zadní Asii, jehož účinek nikterak nelze nazývati zhoubným, nýbrž naopak při mírném a vhodném užití přímo blahodárným, a pozorujeme-li zase na straně druhé hrůzné následky, které plynou zejména z nemírného kouření téže látky, ptáme se přirozeně: Kterak lze vysvětliti rozličný tento zjev?
Již předem můžeme dojista tvrditi, že tu především na váhu padá způsob a míra tohoto požitku. V té věci chová se opium asi podobně jako líh. Avšak podrobnějším vyšetřováním lučebním poznány byly ještě další příčiny nápadného tohoto zjevu. Jestiť opium hmotou velice složitou, jak to při všech rostlinných šťávách nalézáme. Vždyť již Mulder před půl stoletím nalezl chemickým rozborem toto složení opia: Ve stu částech nalezeno bylo
  • morfínu 6,3 procentních bodů
  • narkotinu 7,7 procentních bodů
  • kodeínu 0,7 procentních bodů
  • narceínu 9,0 procentních bodů
  • mekonínu 0,6 procentních bodů
  • kyseliny mekonové 6,1 procentních bodů
  • tuku 2,2 procentních bodů
  • kaučuku 4,5 procentních bodů
  • pryskyřice 2,7 procentních bodů
  • rozpustné gummy 25,3 procentních bodů
  • nerozpustné gummy 1,7 procentních bodů
  • rostlinného mazu (bílkovin) 18,7 procentních bodů
  • voda a ztráty činí 14,5 procentních bodů
Kromě těchto látek nalezena byla později ještě malá množství thebaínu, opianu, pseudomorfínu, porfyroxinu a papaverínu, vesměs to látek, Mulderovi ještě neznámých. Všechny rostlinné zásady (alkaloidy) tuto uvedené sloučeny jsou v opiu s kyselinou mekonovou množství jejich jest pak velice měnivé a závisí na jakosti půdy, na ponebí a povětrnosti, na odrůdě máku a na zralosti makovic při dobývání šťávy, jakož i podstatně na způsobu zpracování samotného. Nejdůležitější a též nejúčinnější součástkou jest morfín, dle jehož množství se také cena opia stanovuje. Indické opium mívá ho 5-8%, perské z pravidla jenom 4-5, ale někdy až 11%, francouzské dokonce 16-28%. Vedle morfínu pokládají se za nejúčinnější ještě alkaloidy narkotin, narceín, kodeín, thebaín a papaverin. Pokud se pak způsobu týče, jímž opia má býti požíváno, zjistili Moissan (Moasán), Gréhant (Greán) a Arnošt Martin, že dobré kuřlavé: opium čili čandu nesmí se spalovati vyšší teplotou než 250° C. Pod touto teplotou spaluje se totiž opium s aromatickým dýmem barvy jemně modravé a chuti příjemné. Účinek takovéhoto způsobu kouření nejevil se pak býti škodlivým pro tělo poživatelovo. Jakmile však spalovací teplota vystoupí přes 250°, vyvinuje se těžký, bílý dým, a chuť stává se ostrou a dráždivou, nechť se kouřilo čandu sebe lepšího druhu. Avšak při špatných druzích ani nelze náplň dýmky spalovati při nižší teplotě, než při 350°, a tu se ony látky horkem rozkládají na prudké jedy, jakými jsou aceton, pyrrol a zásady pyridinové i hydropyridinové. Účinkem těchto látek vysvětlují se pak přirozeně zhoubné následky kuřby opiové, zvláště tehdy, užívá-li se smíšenin opia se sadrou nebo laciného opia, zhotoveného z odpadků. S tím souhlasí pak ovšem četná pozorování, konaná na opiových opilcích v pověstných krčmách oněch přístavních měst, odkud nás docházejí zprávy nejnepříznivější, jako ze Singapuru, Kantonu, Batavie a j. v.
Vedle těchto okolností však nelze ještě nevšimnouti si dalšího zjevu, že opiové alkaloidy také velmi nestejně působí na rozličná plemena lidská. Tak jest na př. zjištěno, že Evropané a Američané mnohem lépe vzdorují účinkům těchto jedů, než barevní obyvatelé jižnějších krajin. Příčinu tohoto úkazu hledají lékaři také v rozdílnosti potravy; neboť jest známo, že jihoasijští národové živí se výlučné potravou rostlinnou, my pak alespoň po veliké části potravou masitou. Snad v tom jsou ještě příčiny jiné; tak by se alespoň zdálo podle pokusů, které s opiem konány byly na zvířatech. Pes a opice na př. naprosto nepodléhají účinkům opia, jak Flandin (Flandén) okázal, jenž jim během jediného měsíce dal užívati po 500 gránech (= 36,5 g), aniž bylo lze pozorovati nejmenšího účinku.
V lékařství užívá se opia velmi hojně, hlavně k utišení bolestí a k přivodění spánku. Podkožních nástřikův opiové tinktury se však nověji velmi často zneužívá. Mírný a rozumný požitek opia osvědčuje se však velmi blahodárně, zejména v krajinách zimničních a malariových.
Že však zejména dobré druhy opia jsou velmi drahé - vždyť se platí u samotných výrobců surové opium 90 zlatými za 1 kg ! -, ohlédnuli se jeho spotřebovatelé již dávno po vhodných náhražcích. A známe jich již několik. Na Jamaice roste mučenka Muracuja ocellata, jejíž části obsahují štávu těchže vlastností, jako má opium. Zejména její květy se suší a rozetírají, prášek ten pak přidává se do vína a jiných líhových nápojů, které tím nabývají mámivého účinku, jenž však lidskému ústrojí není škodliv.
Nejrozšířenější látkou podobné mámivosti jest známá bílá šťáva hlávkového salátu (lociky). Nařízneme-li květnou lodyhu lociky (Lactuca sativa), vytéká z rány bílé mléko, které ztuhne na hustý hnědý maz. Zápach jeho jest silně mámivý, chuť ostrá, s trvalou hořkou příchutí. Tato surová látka zove se laktukarium; asi polovinou rozpouští se ve vodě, a právě tyto rozpustné látky mají účinek opia, způsobujíce hlavně spaní. Asi 25 % rozpustné hmoty připadá na laktucin, zvláštní to alkaloid lociky. Snadno můžeme sami na sobě pozorovati utišující účinek těchto látek, kdykoli větší množství hlávkového salátu pojíme. Je to dávná zkušenost, že se po něm dobře spí. Nevědouce stáváme se takto častými uživateli mámivé látky, kteráž opiu ve mnohém nezadá, aniž bychom nejmenší škody na svém tělesném a duševním zdraví postřehnouti mohli.
Jsouť i blahodárné jedy, i zhoubné léky! Výhody, které si z nich připravujeme, jsou především závislé na našem vlastním jich užívání, - vhodném a včasném.

 
!!!